Konec role soudce: Jak vyřešit sourozenecké hádky bez křiku a hledání viníka

Sourozenecký vztah je často ten nejdelší v našem životě – trvá i poté, co tu rodiče už nebudou. Stojí za to do něj investovat energii, i když je to někdy (nebo často) vyčerpávající.

Konec role soudce: Jak vyřešit sourozenecké hádky bez křiku a hledání viníka
Vyhněte se rolím jako „ten chytrý“, „ten zlobivý“, „ten chaotik“. Fixuje to děti v rolích, které vedou ke konfliktům.
ZDROJ

Rádi pro vás hledáme inspiraci i za hranicemi. Tentokrát nás oslovil článek z portálu eltern.de, který původně vyšel pod názvem „Was bei ständigem Geschwisterstreit hilft“. Vybrali jsme z něj klíčové myšlenky a praktické rady, které stojí za pozornost.


V představách to vypadá idylicky: sourozenci, kteří si spolu hrají, brání jeden druhého a smějí se stejným vtipům.

Realita?

Často spíše bitevní pole.

Hádky o to jedno autíčko, které týdny leželo v koutě, nebo měření kousků sušenky pravítkem, jestli jsou na milimetr stejné.

Zní vám to povědomě?

Křik, tahání za vlasy, žalování – to je každodenní chléb mnoha rodin.

Máme pro vás dobrou zprávu: Sourozenecké hádky jsou normální.

A co víc, jsou dokonce prospěšné a pro duševní vývoj zdravé (samozřejmě v určité míře).

Pojďme se podívat na to, co jsme se z článku dozvěděli o tom, jak tyto konflikty zvládat, a hlavně, jak jim předcházet.

Kolik hádek je ještě „normální“?

Pokud máte pocit, že se vaše děti hádají neustále, výzkumy vás uklidní.

Děti ve věku tři až sedm let se dostanou do konfliktu v průměru 3,5krát za hodinu.

U batolat mezi dvěma a čtyřmi lety je to dokonce 6krát za hodinu – tedy každých deset minut!

Pokud u vás panuje mír, gratulujeme. Pokud ne, jste v naprostém normálu.

Proč jsou hádky vlastně zdravé?

Konflikty nejsou jen otravné, mají svůj účel.

Jsou to tréninková hřiště pro rozvoj osobnosti.

Sourozenci se učí v „bezpečném prostředí“ domova, ze kterého nelze snadno utéct (na rozdíl od kamarádství).

V těchto situacích se děti učí:

  • Prosazovat se: Poznat a vymezit své vlastní potřeby a hranice.
  • Empatii: Vnímat potřeby druhých.
  • Zvládat frustraci: A odkládat své potřeby na později.
  • Kompromisu: Kdy ustoupit a jak se dohodnout.

O co ve skutečnosti jde? (Spoiler: O ten hrneček s včelkou ne)

Děti bojují o zdroje.

Z evolučního hlediska jde o přežití – soutěží o rodičovskou pozornost, jídlo a péči.

Pokud se jedno dítě cítí zkráceno, začne se hádat o absurdní maličkosti (třeba že jeho půlka kiwi má méně semínek).

Agrese, vzdor a vztek, které vidíte, jsou často jen sekundární emoce.

Pod nimi se skrývá smutek, strach nebo zoufalství.

Představte si to takto: Jak byste se cítili, kdyby váš partner přivedl domů druhou manželku nebo manžela a řekl vám: „Tohle je teď taky moje láska, musíte se mít rádi a neztěžuj si.“ Přesně takový pocit „sesazení z trůnu“ prožívá dítě s příchodem sourozence.

Dovolte jim negativní pocity

Děti si sourozence nevybraly. Dovolte jim, aby byly naštvané a aby vyjádřily, že mít bráchu nebo ségru je otravné.

  • Klíčová myšlenka: Sourozenci se nemusí milovat. Nemůžeme to po nich vyžadovat. Stačí, když se naučí se vzájemně respektovat a chovat se k sobě slušně.

Buďte koučem, ne soudcem

My rodiče máme tendenci hrát si na detektivy a soudce: „Kdo si začal? Kdo je vinen? Jaký bude trest?“

Odbornice Nicola Schmidt radí změnit roli na kouče. Místo hledání viníka se ptejte:

  • „Máte nápad, co s tím teď uděláme?“
  • „Jak to můžeme vyřešit?“

Cílem je naučit děti, že nejde o vinu, ale o řešení problému. Je to běh na dlouhou trať, ale časem děti přestanou křičet „To já ne!“ a začnou říkat „My to vyřešíme.“

Praktický návod: Jak zasáhnout do sporu

Pokud nedochází k násilí, nechte děti, ať si to zkusí vyříkat. U menších dětí (do nástupu do školy) ale musíte asistovat. Jak na to?

  1. Oddělte je: Fyzicky si sedněte mezi ně, aby si nemohly ublížit.
  2. Dejte prostor oběma: Nechte každého říct jeho verzi.
  3. Pojmenujte emoce: Zhrňte, co slyšíte. „Jsi smutná, protože ti Karel počmáral obrázek.“ „A ty jsi smutný, protože si s tebou Emma nechce hrát.“
  4. Uznání problému: Ukažte, že chápete, jak je to těžké.
  5. Hledejte řešení: Nechte děti navrhnout řešení, které uspokojí oba. Nikdo by neměl odcházet jako poražený.

Důležitý tip: K "zlobivému" dítěti, které konflikt vyvolalo, přistupujte se stejnou láskou jako k tomu "hodnému". Agrese je často jen volání o pomoc a pozornost.

Prevence: Aby nervy netekly

I když jsou hádky nutné, všichni chceme trochu klidu. Zde je pár tipů, jak konfliktům předcházet:

  • Nesrovnávejte: Věty jako „Podívej, jak si Pavlík hezky uklidil, a ty jsi bordelář“ jen podporují rivalitu.
  • Nenálepkujte: Vyhněte se rolím jako „ten chytrý“, „ten zlobivý“, „ten chaotik“. Fixuje to děti v rolích, které vedou ke konfliktům.
  • Exkluzivní čas: I 10 minut denně jen s jedním dítětem (bez sourozence) funguje jako zázračný lék na pocity nedostatku.
  • Spravedlnost neznamená stejnost: Každé dítě potřebuje něco jiného. Jedno potřebuje blízkost, druhé svobodu. Snažte se být spravedliví v naplňování potřeb, ne v tom, že všichni dostanou přesně to samé.

Sourozenecký vztah je často ten nejdelší v našem životě – trvá i poté, co tu rodiče už nebudou. Stojí za to do něj investovat energii, i když je to někdy (nebo často) vyčerpávající.