výchova dítěte

Výchova k odolnosti: Proč děti potřebují méně hraček a více důvěry?

Představte si, že byste mohli svému dítěti věnovat jednu jedinou vlastnost, která by mu zajistila šťastný a úspěšný život. Co by to bylo? Podle odborníků je odpověď jasná: zdravé sebevědomí.

K tomu, aby dítě zvládlo těžké životní krize, stačí, aby v něj věřila alespoň jedna jediná osoba v jeho okolí.

Rádi pro vás hledáme inspiraci i za hranicemi. Tentokrát nás oslovil článek z portálu eltern.de, který původně vyšel pod názvem „Erziehung: 12 einfache Strategien, die eure Kinder fürs Leben stärken“. Vybrali jsme z něj klíčové myšlenky a praktické rady, které stojí za pozornost.

Sebevědomí jako největší dar do života

Představte si, že byste mohli svému dítěti věnovat jednu jedinou vlastnost, která by mu zajistila šťastný a úspěšný život.

Co by to bylo?

Podle odborníků je odpověď jasná: zdravé sebevědomí.

Nic neposílí dítě víc než vnitřní přesvědčení: „Jsem skvělý takový, jaký jsem.“

A nikdo nedokáže toto přesvědčení předat lépe než my, rodiče.

V prvních dvanácti letech života se děti neustále srovnávají – kdo je rychlejší, chytřejší, silnější.

Nasávají zpětnou vazbu jako houby.

Teprve v pubertě si začínají tvořit vlastní realistický obraz svých silných a slabých stránek.

Aby touto náročnou fází prošly hladce, potřebují pevný základ.

V článku jsme pro vás našli 12 strategií podložených výzkumy, jak tento základ vybudovat.

1. Pevní rodiče, pevné děti

Výzkumy z Kalifornské univerzity potvrzují, že děti s vysokým sebevědomím mají rodiče, kteří jim denně projevují lásku a uznání.

Ale pozor, neznamená to benevolenci.

Nejlépe funguje tzv. demokratický přístup: rodiče naslouchají názorům dětí a berou je vážně, ale zároveň jsou důslední a mají jasná očekávání.

Kombinace lásky a pevných hranic je pro dětskou duši tím nejlepším koktejlem.

2. Kouzlo babičky a dědy

Věděli jste, že pravidelný kontakt s prarodiči (nebo staršími lidmi obecně) pomáhá dětem lépe se orientovat v životě?

Sociální psychologové to přisuzují pozitivnímu postoji prarodičů.

Ti totiž často naslouchají trpělivěji než uhonění rodiče a respektují názory vnoučat.

Děti se díky tomu učí toleranci k jiným životním postojům a dříve si dokáží vytvořit a obhájit vlastní názor.

3. Optimismus a angažovanost

Finské studie ukázaly zajímavou souvislost: děti rodičů, kteří navzdory problémům světa zůstávají optimisty a snaží se věci zlepšit (např. dobrovolnictvím), jsou odvážnější, méně nemocné a v budoucnu úspěšnější.

Pocit, že můžeme věci změnit, dává dětem naději.

4. Zvířata jako terapeut

Péče o zvíře posiluje sebedůvěru, zejména v dobách stresu.

Nemusíte hned kupovat psa – stejný efekt má i dovolená na statku nebo venčení sousedova mazlíčka.

Kontakt se zvířaty činí děti klidnějšími, kooperativnějšími a méně agresivními.

5. Odvaha být „jiný“

Máte doma dítě, které tak trochu nezapadá?

Radujte se.

Američtí psychologové zjistili, že „nekonformní“ chování často souvisí s vysokou inteligencí a kreativitou.

Děti, které si projdou fází outsidera, jsou často psychicky odolnější a soběstačnější.

Nechte svému dítěti jeho „hrany“.

Pokud není hvězdou třídy, možná najde své štěstí v kroužku malování nebo u knih, kde může být samo sebou.

6. Síla mentora (Stačí jeden člověk)

Děti zvládnou i velké krize, pokud v jejich okolí existuje alespoň jeden člověk, který v ně bezvýhradně věří.

Nemusí to být vždy rodič.

Důležité je soustředit se na to, co dítě umí, nikoliv na chyby.

Formulujte kritiku pozitivně.
Dělte velké úkoly na malé kroky.
Analyzujte společně úspěchy, ne jen selhání.

7. Autonomie jako motor motivace

Motivace roste s možností volby.

Místo otázky „Jak donutím dítě něco udělat?“ se ptejte: „Jak vytvořím podmínky, aby to chtělo udělat samo?“

Podporujte samostatnost od útlého věku.

Vysvětlete, proč je úkol důležitý, ale nechte dítěti svobodu v tom, jak ho splní.

8. Méně hraček, více fantazie

Skandinávské studie ukazují, že děti, které se občas musí obejít bez standardizovaných hraček, jsou vynalézavější.

Nedostatek stimuluje kreativitu.

Nebojte se říkat „ne“ konzumu, ale vždy vysvětlete důvod (např. „je to nekvalitní“, „je to příliš drahé“).

Děti, které chápou důvody odepření, lépe obstojí před vrstevníky.

9. Společně jsme silnější

Zapojení do veřejného dění (ať už je to záchrana žab nebo psaní e-mailu starostovi ohledně hřiště) učí děti, že mají hlas.

Pocit sounáležitosti a možnosti ovlivnit svět je klíčový pro budování sebevědomí v pubertě.

10. Hlas dělá mistra

Možná vás to nenapadlo, ale tón hlasu hraje roli.

Pisklavý hlas může působit nejistě.

Logopedi doporučují hravá cvičení na prohloubení hlasu (např. napodobování zvířat).

Hlubší a klidnější hlas dodává dítěti (i jeho okolí) pocit větší jistoty a kompetence.

11. Hodnoty a „vyšší princip“

V prvních letech děti řeší hlavně férovost („To není spravedlivé!“). Později by ale rodiče měli apelovat na vyšší hodnoty, jako je láska a sounáležitost.

Zkuste říkat: „Udělej to proto, že jsme rodina,“ nebo „Ustup mu, protože je to tvůj kamarád.“
Oceňujte velkorysost a lidské teplo více než striktní spravedlnost.

12. Pocit důležitosti

Výzkumy varují: Agresivní a asociální chování často pramení z pocitu vlastní bezvýznamnosti.

Děti potřebují vědět, že na nich záleží. Dejte jim pocit, že zanechávají stopu a že díky jejich přítomnosti je svět (a vaše rodina) bohatší a krásnější místo.